středa 8. června 2016

Dobrodružná expedice DofE - Posázaví 6.- 8.6. 2016

Napsal jeden z účastníků: „Základní školení jak se chovat na dobrodružné výpravě jsme dostali ve škole, pak topografie, první pomoc, doporučený seznam věcí. Taky jsme se učili práci s mapou. Vzbudilo to v nás ještě větší chuť na výpravu.

Večer jsem nemohl spát, kontroloval jsem svoji krosnu, jestli jsem něco nezapomněl. Ráno jsme se sešli na nádraží, nálada byl přímo ideální pro dobrodružnou výpravu. Všichni měli natěšenou náladu, až si po dlouhé a náročné cestě sedneme k táboráku a uděláme si vlastní jídlo. Cesta z Prahy do stanice Kamenný přívoz trvala vlakem asi hodinuJ.

Naším cílem se stal Týnec nad Sázavou. Bylo vedro a popruhy řezaly do ramen, ale stále jsme drželi tempo. Připadal jsem si jako na výpravě za poznáním nové země, chtěl jsem jít dál a dál, ale museli jsme se držet pospolu, všichni měli za ostatní odpovědnost. Sice to byla jen cvičná expedice, ale i tak to bylo pro mne vážná akce. Sluníčko nám pražilo do zad, ale nedaleko byl les, který nám poskytl oddych a možnost osvěžit se. Seděli jsme na okraji lesa ve stínu, koukali do údolí a popíjeli minerální vodu. Byl to krásný pohled. Kolega Půlpy se vrhnul na místní rostlinstvo a jal se ho s urputností vědce zkoumatJ. Taky mám rád přírodu, ale jako celek, jako celou škálu druhů na jednom místě, který vytváří krajinu.  Po doplnění sil byl čas pro další postup, přece jenom nás čekala dlouhá cesta. Nasadil jsem si žlutý slamák, dal si stéblo trávy do pusy a šel. V lese byla spousta zvuků, jeden náš kolega dokázal napodobit téměř každý zvuk, začali jsme mu říkat „lesní muž“. Moc se mu to nelíbilo. Cesta lesem byla hodně náročná, museli jsme být obezřetní, abychom nepřehlédli žádnou značku. Cesta se nám moc nezdála, proto jsme nahlédli do mapy. Mapař byl zkušený a tak nás zdárně vedl. 
Týnec – utábořili jsme se v kempu, který pro nás byl ideální, upřímně, byli bychom rádi za cokoliv. Táborák! Už se rýsoval! Pro dříví bylo zapotřebí jít na druhou stranu řeky. To bylo dobrodružné, přebrodit řeku. Skákali jsme po kamenech, balancovali na kládě nad řekou a přecházeli jez. To jsme museli absolvovat 4x i se dřívím. To bylo něco. Nečekal jsem něco takového. Oheň byl super, dělali jsme fazole. Taky byl čas pro stany, každý kromě mě měl stan, já měl pouze plachtu.  Nemusel jsem platit poplatek za stanJ. Hvězdy na noční obloze byly krásné. Všichni byli ve stanu, jen já spal pod širákem. Nevadilo mi to.  Kemp byl útulný, našli jsme si místo u řeky. Nikde nikdo, jen my a táborák  Noc byla pohodová, ve spacáku bylo teplo. Rosa, která ráno vše pokryla, byla otravná, vše navlhlo. Dalo se to čekat. Všichni ještě spali, takže jsem se rozhodl jít na procházku. Rozhodl jsem se prozkoumat Týnec. Krásné městečko…Když jsem se vrátil ze svého průzkumu okolí, kamarádi byli již na nohou. Atmosféra byla pohodová, teplo, voda a příroda. Co víc jsme si mohli přát. A vydali jsme se zdolávat další kilometry……".




středa 1. června 2016

Děti ze základky zkoumaly dějiny našeho národa

Listovali jsme knihou Aloise Jiráska "Staré pověsti české" a každý vyslovil svůj názor.
Kniha vyšla v roce 1894 v nakladatelství  J. R. Vilímek a podle ní byl natočen barevný loutkový animovaný film (Jiří Trnka 1952). Prvním ilustrátorem byl Mikoláš Aleš a po druhé světové válce ilustroval knihu Věnceslav Černý. Žánr je epický.
Tato kniha popisuje události z české historie.  Obsahuje 19 pověstí, z nichž každá je vyprávěna chronologicky, tedy přímo na sebe navazují. Je členěna na tři období českých dějin:  Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské, Ze starobylých proroctví.
Vyprávěli jsme si pověsti z knihy:
O Čechovi, který vystoupil na horu Říp. Země, kterou z jejího vrcholku spatřil, se mu zalíbila, a tak rozhodl, že v ní zůstanou. Země byla podle něho pojmenována.
O Krokovi a jeho dcerách (Kazi, Teta Libuše), kde kníže Krok  rozmlouval s duchy a ti mu napověděli, že má vystavět nové sídlo - pojmenoval jej Vyšehradem.
 O Libuši, za kterou přišli 2 naštvaní sousedé, kteří se hádali o pole. Libuše dala za pravdu mladšímu, a ten starší se rozhněval a nechtěl, aby vládla žena. A tak Libuše rozhodla, aby si lid vybral vévodu. Poradila lidu Přemysla.
Téma této knihy, která se stala skvostným dědictvím českého národa, prolínalo celou výpravou za poznáním, nazvanou „ Staré pověsti české“ a mapovalo pravěké dějiny našeho území. Dětem se téma velmi líbiloJ.